Moringa - celé sušené listy

Moringa je strom, což ji v nabídce semen a květů dělá výjimečnou. Moringa oleifera roste rychle, vysoko a tence, vyhání dlouhé žebrované lusky, podle kterých se jí anglicky říká drumstick tree, strom paličkovitých lusků, a nese drobné okrouhlé lístky v chomáčích podél tenkých stopek. Právě ty lístky jsou v tomhle sáčku: natrhané, sušené ve stínu a ponechané vcelku, ne semleté. Pochází ze severozápadní Indie, dnes se vysazuje po celých tropech, Egypt v to počítaje.

K podobě si řekněme jasně: skoro všechno, co se prodává jako moringa, je jemný zelený prášek, a tohle není on. Prášek je pohodlný a taky anonymní: jakmile je list semletý, nepoznáte, co do něj přišlo, a plocha vystavená vzduchu se nesmírně znásobí. Celý sušený list si drží barvu i tvar a dá se posoudit okem - čistě šedozelený, nikdy khaki ani hnědý, lístky pořád rozeznatelně listy.

Chuť je zelená a upřímně řečeno lehce hořká - blíž špenátu nebo silné matše než čemukoli z regálu s bylinnými čaji - s pepřovou hranou za tím. Ta pepřovost není náhodná: moringa stojí v témž botanickém řádu jako hořčice, řeřicha a křen a sdílí s nimi látky, které všechny tři dělají ostrými. Druhé jméno stromu, křenový strom, pochází od kořene; list je jeho mírnější verze.

Egypt má se stromem delší vztah, než dnešní móda napovídá, i když ne kuchyňský. Ze semen moringy se lisuje olej, který Řekové a Římané znali jako benový olej a který si starověké egyptské voňavkářství cenilo ze dvou nudných a výborných důvodů: sám skoro nevoní a jen pomalu žlukne, což z něj dělá ideálního nosiče cizích vůní. Arabské jméno stromu, al-ban, je totéž slovo.

Jako jídlo je list všude tam, kde strom roste, naprosto obyčejný. V jižní Indii se murungai keerai vaří s kokosem a hořčičným semínkem, přidává se do sambaru a dálu nebo se zamíchá do vajec. Na Filipínách jde malunggay do tinoly, zázvorové kuřecí polévky, a přidává se až na konci, aby sotva zavadl. V západní Africe se sušený list dává do omáček a kaší. V těch kuchyních je to zelenina, ne novinka.

Berte ji jako sušenou bylinu, ne jako čajový sáček. Na nálev: lžička rozdrobeného listu na šálek, voda hodně pod bodem varu - kolem 80 C - tři až čtyři minuty, ne déle. Teplejší voda i delší louhování vytáhnou hořkost, takže obvyklá stížnost, že moringa chutná ostře, bývá chybou přípravy. Citron, zázvor nebo med ji zakulatí. V kuchyni ji rozdrobte do čočky, polévky, rýže nebo vajec v poslední minutě.

Její popularita má zemědělské vysvětlení, ne tajemné. Moringa roste velmi rychle, snáší horko a sucho, které by většinu plodin zabilo, a dá se na list řezat opakovaně po celý rok, takže rozvojové programy po celých tropech její výsadbu desítky let prosazují. Proto se objevila najednou všude a proto ji pěstuje i Egypt - hodí se na půdu, na kterou se hodí málo jiného.

Moringu najdete v prodeji s dlouhým seznamem slibů. Tady žádný není. Tohle je list: zelený, lehce hořký, pepřový, vařený a pitý v mnoha zemích, a prodávaný přesně jako to. List moringy má v oblastech, kde strom roste, dlouhou historii tradičního užívání jako potravina a každodenní nápoj, a je to tu podáno jako popis toho zvyku, ne jako zdravotní tvrzení a ne jako lékařská rada.